Každý řidič ví, že zdaleka ne všechny silnice jsou stejné. Jistě, u všech se jedná o asfaltové cesty, avšak kvalita provedení se může poměrně značně lišit. I to je důvod, proč jsou i oficiálně rozděleny do několika druhů. Jedná se o silnice první, druhé a třetí třídy, dále pak rychlostní komunikace a dálnice. A mezi nimi jsou poměrně velké rozdíly.
Za nejhorší lze bezesporu považovat silnice třetí třídy. Jedná se zpravidla o vesnické komunikace. Na nich bývá použit nejméně kvalitní asfalt, není tolik udržovaná a často zde bývá i větší omezení rychlosti. V zimě se pak posypávají jako poslední.
O něco lépe je na tom první třída. Zde již můžeme obvykle jezdit maximální povolenou rychlostí, i když i zde můžeme narazit například na rychle spravené díry. Také po ní častěji jezdí kamionová doprava, což přispívá k jejímu poškozování. Přesto na tom je podstatně lépe než ona výše zmíněná.
U silnic první třídy máme prakticky zaručenu pohodlnou jízdu. Jsou přednostně opravovány a je na ně použit kvalitní asfalt. Také často mají více jízdních pruhů, takže umožňují předjíždění i pohodlnou jízdu maximální povolenou rychlostí. V zimě je pak o ně dobře postaráno.
Rychlostní komunikace jsou určeny pro rychlou jízdu. I z tohoto důvodu je zde rychlostní limit často podobný jako na dálnici. Najdeme zde často tři i více pruhů, takže jízda po nich je pohodlná. Vzhledem ke kvalitě jejich stavby je příliš nepoškozuje ani kamionová doprava.
Dálnice pak slouží k rychlé jízdě mezi dvěma vzdálenějšími body. Typickým příkladem je D1 mezi Prahou a Brnem. Často bývá napojena na dálnici zahraniční, takže je možné po ní pohodlně dojet i do sousedního státu. Je zde zdaleka nejvyšší povolená rychlost, avšak přístup na ni je placen. V zimě zde pak prakticky nepotkáme žádné problémy.
Je tedy jasné, jak se od sebe jednotlivé typy komunikací rozlišují. Samozřejmě zde nejsou všechny, avšak s výše uvedenými se setkáme zdaleka nejčastěji.
