Odborníci přes tyto věci se nazývají „ajťáci“ a oni sami to vědí. Také si tak říkají. Je to z anglického IT specialist. Čteno ajtý, čili, ajťáci. Jejich mluva je zajímavá a často prošpikovaná výrazy, že normální člověk přemýšlí, zda je ještě na planetě Zemi. Když někdo takový hovoří o designu stránek a řekne, že mají hezký předek, ale málo vytuněný zadek, nemíní tím nikdy ani jednu část ženského těla. Je to tím, že hovoří s kolegy a sděluje jim, že je web sice hezký vzhledem, ale nemají propracované zázemí, to, které běžný uživatel nevidí. Když se pak baví dva technici z opravny počítači o tom, že měl někdo politý klavír a ten druhý zase o tom, že mu klekl hadr, vědí ti dva, o čem mluví.
Nezasvěcený ne, ten jej kouká, kam se to dostal. Přitom klavír není nic jiného než klávesnice a hadr je hard disk, tedy to, kam si ve vašem stroji ukládáte data. V praxi je to tak, že když kliknete na uložit, tak se vám to tam také uloží, pokud jste nezměnili nastavení. Já to mám kupříkladu tak, že některé texty píši přímo na cloudu, takže se mi nic neukládá na hadr, ale na cloud. Pardon, omlouvám se, na hard disk. Ajpina pak není jméno pejska anebo některé přítelkyně, ale je to slangový výraz pro IP adresu. Že nevíte, co to je. Nevadí, vysvětlím.
IP adresa je pro svět počítačů adresa podobná té jako ví váš poštovní doručovatel. Když vám nese dopis, vidí na něm vaši adresu a nedá ho jinam. Ehm, tedy, neměl by. Veškeré informace z internetu, o které jste požádali musí jít zpět k vám. Panáček doručovatel musí vědět kam tu informace doručit. Takže se mrkne na IP adresu a správně vám doručí odpovědi na otázky, mail, nebo nějaké dokumenty. IP adresy se pak ještě mohou dále lišit na vnější a vnitřní ale to už není podstatné. Hlavní je, že víte, co je to ajpina. A takových podivných slov je v IT žargonu více.
