Koberec jako nový
Koupě nových koberců obvykle provází radost a touha se po nich projít a někdy i posadit na rozlehlou plochu, anebo dokonce ulehnout na záda a vnímat kolem sebe tu jedinečnou krásu. Nové koberce jsou pochopitelně čisté, nikdo před vámi se na tkaná vlákna nepostavil a velmi dobře vnímáte i onu svéráznou kobercovou vůni.
Uplyne ovšem pár týdnů a podlahová krytina vám natolik zevšední, že už nemáte zájem se tu válet a provozovat nebývalý relax, z koberce také brzy vyvane ten výrobní odér a smíříte se s tím, že se na jeho povrchu začínají objevovat známky stáří. Nejprve jsou to vyšlapané cestičky, později se přidá šedavý povlak, který nelze odstranit suchým vysáváním, a to je ten pravý čas povolat odborníky na mokré čištění syntetických či přírodních kobercových tkanin.
Hledáte-li skutečné profesionály v tomto oboru, pak si také pročítejte reference, a to i na nezávislých zdrojích, protože lidé nemají důvod vám lhát – sdělí vám popravdě, co si o dané záležitosti myslí. Zákaznické reference jsou vlastně psychologický jev, při němž se dotyční velmi rádi chlubí zejména oběma extrémy – buď výrobek vychvalují do nebes a sdílí s vámi svou spokojenost, anebo podrobí výrobek či službu zdrcující kritice a vylévají si na něm své emoce.
Už to nezapáchá
Co se také v referencích na čištění koberců objevuje, je odstranění zápachu. Koberce jsou totiž vděčným materiálem pro absorpci žluklého tuku (uvolněného do ovzduší při vaření anebo z popadaných kousků jídla přímo na koberec) a zároveň se mezi vlákny usazuje i lidský pot, především z bosých chodidel nebo z ponožek či punčoch. Pot se nedá důkladně vysát vysavačem, a tak si tu na něm mohou pochutnávat bakterie podobně, jako na vaší chodidlové pokožce. Výsledkem je pak typický odér, připomínající čtrnáct dnů nošené, řádně propocené ponožky.